čeština English

Jaroslav Valečka

Malířská tvorba Jaroslava Valečky (narozeného 27. 10. 1972) se vyznačuje mimořádnou uceleností a kontinuitou, s jakou autor zachycuje sugestivní kouzlo přírody a koloběh života v ní. Do jeho obrazů se nesmazatelně vepsalo sepětí s krajinou Lužických hor, s místem, kde v mládí vyrůstal, kam se vrací a střídavě žije a pracuje i dnes.

Síla Valečkových obrazů spočívá ve vynikající praci s barvou a světlem. Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků. Sakrální aspekt umocňuje vyjádřením atmosféry soumraku, noci, úplňku, úsvitu. Dominantní úlohu hraje tlumená barevnost s vypointovanými světly.

Paralelně rozvíjí figurální téma, v němž se vpíjí do mikrokosmu lidského jedince, jeho duševních stavů a rozpoložení. Člověka pojímá jako bytost blízkou záhadným osudovým silám i smrti.

Umělecká síla obrazů Jaroslava Valečky spočívá v neustálém balancování na tenké hranici oddělující skutečnost a sen, v sofistikované hře barvy a světla jako zásadních nositelů výrazu a emocí. Na plochu plátna se mu podařilo vnést magické ticho kontemplace i vnitřní žár expresivní obsahovosti.

Propojení malířské virtuozity s intenzivním, velmi působivým obsahem staví Jaroslava Valečku na jednu z předních pozic současné mladší umělecké scény.

 

 

PhDr. Rea Michalová, Ph. D.,

historička umění

 


Tisková zpráva

JAROSLAV VALEČKA / Tichá cesta do tmy

 

14. listopadu – 9. prosince 2018

vernisáž 13. listopadu v 18.00

Galerie kritiků, Palác Adria, 1. patro

Jungmannova 31, Praha 1, 11000

otevřeno denně mimo pondělí a svátky 11 – 18 hodin

Kurátorka: Vlasta Čiháková Noshiro

Výstava s názvem Tichá cesta do tmy představuje autorovu tvorbu za poslední 2 roky.

___________________________________________________________________________

Sen, který se zasekl

 

Malíř Jaroslav Valečka se věnuje tradičním námětům, zejména krajinomalbě a figurálním kompozicím, v poslední době však jeho obrazy hodně odbíhají od reality a tichou cestou se ubírají až někam k hranicím nevědomí. Jsou zahleděny do hloubi utajených míst, k nimž malíř přistupuje s pozorností poutníka, usilujícího o zachycení smyslu příhod, jež ho cestou potkaly a předběhly jako ve snu. Přitom objevuje stopy pohrom a tragických událostí, jež se ho sice přímo netýkají, ale také nezbavují odpovědnosti za to, že se jaksi vymkly realitě.

 

Únik do nadreálného světa je zřejmě autorovi souzen, neboť v útlém věku vyrůstal v oblasti Sudet, poznamenané po válce hromadným odsunem starousedlíků. Je to kraj, kde malebná krajina Lužických a Jizerských hor ostře kontrastuje s chmurnou historií a rozpadlá stavení, pobořené hřbitovy i opuštěné továrny výmluvně svědčí o tom, jak hluboce tu byli lidé zasaženi ztrátou mezilidské komunity. Jiní sem zase přišli nedobrovolně a smířili se s prostředím, jež ztrácelo kontinuitu a kolektivní paměť. Udržely se v něm pouze tradiční venkovské rituály. Umělec se staví k těmto místům s nadhledem a jeho scenérie nabízejí možnost vymanit se jak z reálného času – barevným a světelným zaměňováním denní doby (úsvit, soumrak, noc) či ročního období (zima, předjaří), tak z reálného prostoru, s odstupem vůči zobrazovaným událostem, aby se do nich citově nezapletl.

Školení v ateliéru Jiřího Sopka na AVU a návštěva severního Norska s tradicí Munchova symbolistního expresionismu jen podpořily umělcovo duchovní založení, i ráz jeho malby. Malíři Caspar David Friedrich, Edvard Munch, ale i režisér Ingmar Bergman, s nimiž se umělec cítí spřízněný, se rovněž snažili proniknout do temných stránek života, fascinováni procesy vzniku a zániku v zasmušilé atmosféře severských krajin. I Valečka se zkušeností osamělého cestovatele vyjadřuje dramatické rituály života v obrazech kontrastů světla a stínu, se zvýrazněnou symbolikou barev. Bílý sníh v krajinách opředených melancholií a snovou nostalgií mu slouží nejen k akcentaci malby, ale i k vyjádření nálad opuštěnosti a smutku. Jeho protipólem je pak žhoucí oheň a stopa plamene, symboly vesmírné energie, stejně jako přírodní konstanty vodních ploch, temně modré klenby nebe či zalesněných svahů.

 

Lidské postavy na pozadí těchto krajin jsou pouhými figurkami, použitými pro zobrazení násilných zásahů do původně idylického prostředí, kde sehrávají svou jedinečnou epizodickou roli. Až v posledních umělcových obrazech se figura objevuje samostatně jako velký portrét, často se zoomorfní maskou, buď jako morbidní znak nočních můr anebo představující fantasmagorická stvoření, jakoby vystřižená z hororu a nadaná zvláštními schopnostmi věštby, fakírství, akrobacie, karbanu apod. Díváme-li se na tyto poslední obrazy, vstupujeme s nimi do podivného nadreálného světa, hovořícího stále o temných stránkách života, někdy však zjasňovaných laskavou ironií a černým humorem. Malíř k nim přistupuje opět jako svědek, tlumočící svá vidění propojená jedinou koncepční nití - ztělesňovat krok za krokem realitu snu, s cílem udržet duševní rovnováhu, vyrovnat se s vlastní identitou a také zachovat odstup vůči povrchnosti módních uměleckých trendů.

 

Valečka je zakládajícím členem česko-slovenské skupiny Central Europe Stuckists, jejíž hnutí stuckismu se zrodilo roku 1999 v Anglii. Název je odvozen od slova stuck, jímž označila představitelka britského konceptualismu Tracey Emin zaujetí zakladatele Billa Childishe pro malbu: “Tvůj problém je, že ses zasekl, zasekl, ZASEKL!” Hnutí se zrodilo na přelomu milénia v době, kdy galerie byly plné konceptuálního umění či videoartu a malbě se prorokoval brzký konec. Další vývoj dal však za pravdu stuckistům, malba nezanikla a hnutí se rozšířilo až do 50 zemí světa. Kladlo důraz na klasickou figurální tvorbu, nejen v malbě, ale i v plastice, a přestože dnes již diskurs mezi malbou a jinými médii není vyhrocený, jeho představitelé stále oponují všem módním trendům na základě vědomí tradic moderní evropské avantgardy. V Praze měli stoupenci tohoto směru výstavu STUCK!! v roce 2014 (Galerie Vltavín, kurátorka Kateřina Tučková). V roce 2015 se zase konala významná výstava Stuckism remodernising the Mainstream v galerii Sudio 3 na půdě University of Kent v Canterburry, v níž historici Alan Kirby, Graham Pooke a Edward Lucien-Smith představili výběr 40 umělců z Velké Británie, USA, Řecka, Pákistánu, Německa a České republiky. Ze skupiny Central Europe Stuckists se zúčastnili Jiří Hauschka, Markéta Urbanová a Jaroslav Valečka.

 

Žijeme v době, kdy se rodí často povrchně politizující, mediálně zaměřené umění, jež se jeví být radikální, ale v zásadě je konformní, s oporou v pouze převzatých názorech. Valečkovo dílo k němu nepatří. To přijímá, jak o něm prohlásil E. Lucien-Smith, jen pohnutou minulost oblasti světa, v níž žije, a často výmluvnou formou vyjadřuje to, co kdysi římský básník Vergilius nazval “lacrimae rerum”– “slzami věcí”. Jinými slovy zaseklý sen, jenž však spíše znamená tvorbu intersubjektivního hypertextu, o němž Vilém Flusser z jiných důvodů říká, že nastolil dobu posthistorie. Jeví se nám tak, že do popředí se dostává synchronní historie, založená na shodě názorových postojů jednotlivců a je zřejmé, že nejen v umění, ale ve všech oblastech lidské činnosti znamená zásadní přelom, s nímž se budeme muset vyrovnat.

 

Vlasta Čiháková Noshiro

 

JAROSLAV VALEČKA (1972) studoval v letech 1991–1998 na Akademii výtvarných umění v malířské speciálce Jiřího Sopka a v sochařském ateliéru profesora Jana Hendrycha. Absolvoval stáže na akademiích v Německu, Norsku a Nizozemí a je nositelem několika uměleckých cen. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha veřejných a soukromých sbírkách včetně Národní galerie v Praze. Malíř je členem mezinárodního stuckistického hnutí a zúčastnil se mnoha výstav v Čechách i zahraničí. V roce 2015 vyšla jeho monografie s předmluvou světoznámého kritika Edwarda Lucien-Smithe.

 

KONTAKTY

JAROSLAV VALEČKA +420 737 824 895

jaroslav.valecka@centrum.cz

VLASTA ČIHÁKOVÁ NOSHIRO +420 603 276 641

noshiro@volny.cz  

tisková zpráva, obrazy v kvalitě pro tisk a další informace

www.valecka.eu/tisk 

 

 


 

 

Obrazy v tiskové kvalitě (300dpi) pro stažení:

 


Jaroslav Valečka - fotoportrét

 

 

 

 

 


Člun, 2016, 110 x 170 cm, olej na plátně

 

 

 

 

Mlčení, 2016, 170 x 120 cm

Mlčení, 2016, 170 x 120 cm

 

 

 

 

Oko, 2018, 100 x 135 cm, olej na plátně
Oko, 2018, 100 x 135 cm, olej na plátně

 

Ohnivá linie, 2018, 100 x 135 cm, olej na plátně
Ohnivá linie, 2018, 100 x 135 cm, olej na plátně

 

Tichá noc, 2018, 140 x 150 cm, olej na plátně
Tichá noc, 2018, 140 x 150 cm, olej na plátně

 

Hořící maska, 2018, 110 x 80 cm, olej na plátně
Hořící maska, 2018, 110 x 80 cm, olej na plátně