Hradec Králové - Alexandr Grin v příběhu dvou sester Jesse a Morgiana píše, že „náhoda číhá na náš rozum jako černá kočka před dveřmi, o kterou ve spěchu klopýtne noha kráčející s takovou sebejistotou“. Podle Martiny Vítkové z hradecké Galerie moderního umění mají figurální i krajinné náměty malíře Jaroslava Valečky, který se nyní představuje v Galerii U Klicperů v Hradci Králové, s tímto romantickým hororem leccos společného: „Emocinální realismus i osudovou těžkobolnost. Svou roli hraje psychologismus i symbolika, zvraty a zápletky se odehrávají na pozadí otevřených nočních krajin nebo naopak v uzavřených lesních průrvách. To, co nás tak fascinuje, je pozadí imaginární katastrofy. Smrt je dostaveníčkem,“ soudí Vítková o výstavě ve foyer Klicperova divadla.
Jaroslav Valečka absolvoval Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Jiřího Sopka a pobýval v Norsku, Německu i Holandsku.
„Není divu, že ho ovlivnily obrazy Edvarda Muncha. Nemenší vliv mělo i prostředí dětství, historicky i sociálně dramatická krajina Sudet. Ve svých obrazových vizích mísí vnímání dítěte, které vidí svět nově, poprvé, s iniciačním prostorem dospívání i dekadentním romantismem zasvěcence. Jeho příběhy se odehrávají v době, kdy noc namíchala černý kokteil, staré známé apokalyptické daiquirí. Mnoho jemných úponků strachu se ovíjí okolo bříz a olšin. Je to okamžik Morgensternových šibeničních písní a dům Půlnoční myši,“ říká Vítková.
Sníh na Valečkových plátnech září jemnými krystaly nevyzpytatelnosti, ticho je jako zrcadlo. „Pán u zídky může být soused nebo vlkodlak, ženy na Valečkových obrazech jsou z rodu vampýrů, fantómů i obětí zároveň. Jsou vyzyvatelkami i trpícími bytostmi. Je to svět Pikových dam a Raskolnikovů podbarvený tóny Bergmannových Podzimních sonát, Beethovenovy osudové i Mahlerovy Stabat mater,“ říká Vítková, jíž atmosféra pláten připomíná také verš písničkáře Toma Waitse „tady zůstat nemohu a odejít se bojím...“