Dílo autora mladší střední generace, malíře Jaroslava Valečky (1973), patří dnes v rámci české výtvarné scény k renomovaným celkům. S nezaměnitelným fluidem zastupuje tradici české krajinomalby, což je odvážná pozice, kterou ocení především ti, kteří si dobře uvědomují poryvy existence tohoto žánru. S lehkou nadsázkou lze konstatovat, že v 90. letech 20. století se krajinomalba ocitla na bodu mrazu, k němuž měl jen málokdo odvahu sestupovat. Byl to Jaroslav Valečka, který se naopak ponořil do panoramatické krajiny Sudet, do zimních sněhových explozí, nepřehledných zákoutí lesní divočiny a k okrajům folklorního života, v nichž vyzdvihl vesnickou společnost. Ta je v současném umění dalším netypickým tematickým polem, které však autor dokázal obohatit o chladný pohled na vesničany i své blízké, které portrétuje v Munchovském expresivním duchu.
  Za svůj výběr i přesvědčení zaplatil Valečka dlouholetým bojem o uznání vlastní tvorby, i existenční nestabilitou spojenou s málo preferovaným uměleckým projevem. Cesta k přijetí, potažmo k úspěchu, byla obtížná, po autorově desetileté práci však lze konstatovat, že ji Jaroslav Valečka absolvoval s čistým štítem a skálopevnou zaťatostí umělce, který je přesvědčený o vlastní pravdě. Tu mu už v současné chvíli může odsouhlasit početná obec milovníků jeho výtvarného projevu i ocenění, která v průběhu let získal.
  Ještě během studií na Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru Jiřího Sopka a Jana Hendrycha) se stal nositelem Ceny Sorosovy nadace (1993), Ceny nadace Herberta von Hayeka (1994), Ceny Hlávkovy nadace (1996), Ceny Foundation de Bourgogne (1997) a postoupil do evropského finále SBC Art Competition (1995). V současné době žije a tvoří v Praze, vystavuje v České republice i v zahraničí, je členem pražské odnože The Stuckists a jeho díla jsou zastoupena v mnoha veřejných i soukromých sbírkách.