Mimochodnosti jsou spojovacím prvkem dnešních tří výstav, z nichž každá nabízí věci trochu jinak, než by člověk čekal. Designérské studio Qubus místo dokonalých tvarů představují sádrové formy, které občas připomínají Brancusiho. Malíři ze skupiny Obr. si vyzkoušeli, jak chutná open air výstava. Jaroslav Valečka pro změnu vystavuje zimní obrazy na podzim.

Bezejmenná výstava obrazů Jaroslava Valečky (1972) v trochu schované Galerii České pojišťovny ve Spálené ulici v Praze není zrovna ztělesněním marketingového ideálu, ale ten, kdo jméno tohoto „notorického" krajináře zná, reklamu nepotřebuje. Tomu, kdo na něj zatím ještě nenarazil, se vyplatí jeho nová plátna vystopovat. Absolvent Sopkova ateliéru na pražské AVU, držitel několika cen a navzdory 21. století emotivní krajinář se totiž předvádí v tom nejlepším přízračném světle. Čtrnáct obrazů z letošního roku je povedených a jeden překonává druhý. Směs syrové sudetské melancholie, oslnivého munchovského nebe, opuštěných červených stavení a lidí semknutých v malé smečky je silná, emotivní a zalézá z ní za nehty. Valečkovy postavy nemají promalované tváře, a když, tak jsou nositeli stejné podoby, jako má smrtka, kterou vynášejí. Klíčové slovo tady je osamělost, a někdy na obraze najdete namalovaný i svůj stín.